Mentoringové programy
Pět P a Kompas

Pět P

–  Přátelství

–  Podpora  

–  Prevence                        

–  Péče

–  Pomoc dětem, které se nachází v těžké životní situaci.

Preventivní volnočasový program umožňuje dětem smysluplné trávení volného času s dobrovolníky, s jejichž pomocí posilujeme osobnostní rozvoj dětí, zlepšujeme sociální dovednosti, učíme je toleranci a vedeme k samostatnosti.

Cílem programu je vytváření přátelských vztahů jednoho „malého“ a jednoho „velkého“ kamaráda, který je dítěti průvodcem.

Kamarádský vztah přináší nové pohledy, možnosti a zkušenosti, pomáhá dosáhnout potenciálu a umožňuje rozvoj dítěte i mentora.

 

KOMPAS 

–  KOMunikace     

–  PArtnerství                                      

–  Spolupráce    

Program je duševním vlastnictvím Dobrovolnického centra a zakládá se na skupinovém setkávání dvou dobrovolníků a šesti dětí.

Dobrovolníci děti přirozeně směrují a vzájemně rozvíjí své schopnosti.

Děti se prostřednictvím programu učí respektu vrstevníků i dospělých, navazují a prohlubují vztahy, rozvíjí komunikaci a posilují své sebevědomí.

Setkávání dětí s pozitivními dospělými vzory pomáhá předcházet negativním vlivům, se kterými se děti v životech potkávají a které jsou pro děti ohrožující.

 

Kdo je dobrovolník?

Zralý a zodpovědný člověk, jenž věnuje bezúplatně a dobrovolně svůj čas a ve prospěch potřebných dětí.

Pro dobrovolníky je největším přínosem dobrý pocit ze smysluplné práce, možnost rozšíření kvalifikačních předpokladů, seberozvoj a pocit užitečnosti.

V neposlední řadě uplatňují základní občanskou ctnost – pomoc druhému.

Dobrovolníkem se může stát člověk, který prošel výcvikem programu a má zájem a předpoklady pro práci s dětmi.

Z hlediska věku dobrovolníka se jedná obvykle o „mladšího“ dospělého, věkově dítěti bližší než rodiče.

 

Kterým dětem pomáháme?

Programy jsou určené pro děti zpravidla ve věku 7 – 15 let, jejichž zákonní zástupci souhlasí s účastí v programu.

Nejčastěji se v mentoringových programech setkáváme s dětmi:

–  ze sociálně slabých rodin či málo podnětného prostředí,

–  v náhradní rodinné péči,

–  z problematického rodinného prostředí,

–  s výchovnými problémy, hyperaktivitou, poruchami pozornosti apod.,

–  osamělými, které se nedovedou skamarádit nebo jsou obětí šikany,

–  se zdravotním postižením,

–  z početných rodin či žijících pouze s jedním z rodičů,

–  pocházející z odlišného sociokulturního prostředí,

–  jejichž rodiče mají časově náročné zaměstnání.